Velikonoce ve skalách

Vyrazit na pár dní přes Velikonoce do skal se stalo naším každoročním zvykem. Kvůli 6ti dnům se nám nechtělo vyrážet nikam daleko, takže jsme naplánovali Frankenjuru.

Každý zájezd v Juře řešíme, ve které oblasti polezeme. Já i Ondra lezeme trošku jiné obtížnosti a shodnout se na oblasti nebo vymyslet ideální plán je pro náš občas docela oříšek. Tentokrát jsem výběr nechala na Ondrovi a ten přišel s nápadem, že můžeme jet na cestu ,,Klondike cat“ 11- v oblasti Barenschluchtwande. Tato oblast v Juře je jedna z mých nejoblíbenějších. Skála je mírně převislá po malých lištách a dírkách, což mi docela sedí. Dokonce jsem tam vylezla svoji první 10 a 10+ v Juře. Klondike jsem si asi tak před 2-3 lety prolézala a cesta se mi moc líbila. Jen jsem tam nemohla udělat jeden krok v půlce. Vzala jsem to jako výzvu a pustili jsme se s Ondrou do práce. 

Klondike cat

Barenschluchtwande

Vím, že ještě teď nejsem úplně ve formě, jelikož jsem měla zraněný kotník a několik týdnů jsem kvůli tomu nelezla. Ale teď už normálně trénuji a snažím se na sobě makat. Letos chci lézt bouldery i lano, takže vymyslet trénink, který by měl hlavu a patu je pro mě docela prekérka. No uvidíme. To byla taková malá odbočka, takže teď zase zpátky do Jury. 

Bereny

Pro Ondru je ,,Klondike cat“ trošku zakletá cesta. Už když ji lezl před 3 lety, spadl několikrát v úplně posledním kroku, což u něho není zvykem. Normálně si vždy zařve a dále už projekt není projektem, ale tady ta linka se mu nějak nechce odevzdat. Každopádně hned v první průlezu nebylo místo, které by mu dělalo nějaký větší problém. Já trochu s respektem a bez očekávání do cesty nastoupila také. S velkým překvapením jsem všechny kroky udělala taky. A musím se přiznat, že jsem se do této cesty zamilovala. Ale co mě na této cestě štve, je to, že mě z ní strašně bolí kůže. Už ve třetím průlezu mě to tak bolelo, že jsem se musela spustit dolů. Asi pro příští výjezd použiji antihydral. Ondra v dalších průlezech spadl nad boulderem v takovém nepříjemném kříži, což ho vždy pěkně naštvalo. 

Další den se počasí pomalu začalo kazit. Po lezení jsme jeli na wifinu, abychom zjistili předpověď na další dny. No a to jsme se zděsili. Hlásili 5 stupňů, zataženo a přeháňky. V takovém počasí nemělo smysl dále zůstávat v Juře. Takže jsme měli 2 možnosti. Vrátit se domů anebo jet do Arca. Na 4 dny se nám absolvovat tak dlouhou cestu do Arca úplně nechtělo. Ale říkala jsem si, že celý květen budu doma a učit se na státnice, tak bych raději do Arca než domu. Po chvilce váhání jsme nabrali směr Itálie.

A jedééém do Arca!

Do Arca jsme přijeli v sobotu v noci a neděli jsme restili. Přivítalo nás hezké počasí. Na sluníčku jsme si dali ranní protahování, dlouhou snídani a následně vyrazili si projít městečko. Během výletu jsme neodolali zmrzce, tu tam mají bezkonkurenční. Má oblíbená je nutelová. Ve zmrzlinárně jsme potkali Adama O. s Ivuškou a další známý. Tak jsme pokecali a Áďa nám doporučil oblast Padaro. Massone nás moc nelákalo, takže jsme se rozhodli objevit novou oblast. Naposledy když jsme byli v Arcu, tak to bylo Narango a to se nám líbilo. Odpoledne jsme si byli zaběhat. Byla jsem poprvé od té doby, co jsem si poranila kotník, takže jsem měla radost. Běhání mě vždy moc bavilo a je to pro mě součást relaxace. 

Restday a procházka u laga 

Lago di Garda

Nejlepší gelato

Další den už jsme vyrazili do 15 minut od Arca vzdálené oblasti Padaro. Z lezení jsme tam byli nadšení. Skála je neoklouzaná, mírně převislá a svoji obtížnost si tam najde každý (od 5 po 8cčka ). Nejlepší na rozlezení je pravý sektor, kde jsme si dali 2 pěkné cesty a následně jsme se přesunuli do hlavního sektoru. Nejprve jsme zkusili cestu ,,Sono Indifferente“ 8b. Oba jsme ho hned skrokovali, ale v dalších dvou pokusem jsem spadla v jednom a tom stejném kroku a už mě další pokus moc nemotivoval. Cestu si teda nechávám na příští zájezd. Ondra to na druhý pokus poslal. V oblasti bylo celkem dost lidí a najít volnou cestu byl docela problém. No jo na Velikonoce všichni snad vyrazili do Arca. Po tom co se uvolnila cesta ,,La Principessa Di Cioccolato“ 8a+ jsem si do ní hned nalezla. Po prvním průlezu jsem nevěděla, zda dát pokus či zkusit něco jiného. V půlce je totiž boulder, kde je dlouhý nátah a já ho udělala 1 ze 4 pokusů. Nakonec jsem se rozhodla dát ještě jeden průlez a tento krok jsem vymyslela lepším programem a to přes vysokou patičku. Ten den už nezbyly síly a tak jsem cestu nechala po restdayi. 

Parkování do skal po pravé straně přímo ve vesnici Padaro

Oblast Padaro

Pravý sektor

Ondra stále kalkuloval s nápadem, že by ještě v pátek po našem návratu jel zkusit svůj životní projekt ,,To tu ještě nebylo´´ XIIb do Labáku. Naplánoval to tak, že mě ve čtvrtek bude jen jistit a po tom, co to vylezu, vyrazíme do Labáku. Takže ve čtvrtek jsem cestu vylezla trošku v boji. Oblast je do 15hodin na sluníčku a ten den pařilo. Já lezení na sluníčku opravdu nemusím. V nátahu jsem si zařvala a bylo to. Ve dvě jsme vyrazili domů nebo spíš do Labáku. 

,,La Principessa Di Cioccolato“ 8a+

Cesta domů byla asi nejhorší cestou ze všech, co jsem kdy zažila. Před Brennerem jsme se zasekali ve slušné zácpě, kde jsme čekali tak 2-3 hodiny. Z dlouhého řízení jsme byli dost unavení, takže jsme po cestě museli přespat. Do Labáku jsme dojeli až další den kolem 12 hodiny. Já měla tak rozlámané těla, že jsem Ondru obdivovala, že jde pokusovat, tak těžkou cestu. Dal tam dva pokusy a vyrazili jsme domů. 

Mějte se krásně a ať se daří!:-)